Mezi Ezopovými bajkami najdeme příběh o starci, chlapci a oslovi.
Šli do města. Chlapec seděl na oslu, kterého vedl stařec. I potkali kolemjdoucí, kteří se pohoršovali nad tím, že hoch se veze a stařec jde pěšky. Stařec i chlapec to slyšeli a po chvíli přemýšlení došli k tomu, že na tom něco je a vyměnili se. Stařec jel na oslu a hoch vedl osla.
Jak tak jeli dál, potkali další pocestné. Ti kriticky pokyvovali hlavou s tím, že je to ostuda, když se starý muž nechá vézt a mladík musí pěšky vedle něj. Měli dojem, že na tom něco je. I vzhledem k předešlé kritice se rozhodli, že oba půjdou vedle osla pěšky.
Když pak potkali další poutníky, viděli, jak nevěřícně potřásají hlavou. Proč jdou oba pěšky, když s sebou mají dokonale zdravého osla? I napadlo je, že by na oslu měli jet asi oba. Sedli si na něj a jeli dál do města.
Kolemjdoucí, kteří viděli dva muže na chudákovi oslovi, trousili poznámky o tom, že je to hrozné, jak ti dva týrají nebohé zvíře. Stařec i chlapec slyšeli i toto. Co by tedy měli udělat? Co je správné? Rozhodli se, že osla vezmou na ramena a ponesou ho, aby mu ulehčili.
Do města bylo nutno přejít cestou přes most. Stařec i chlapec na něm ztratili rovnováhu. Osel jim vyklouzl z rukou, spadl z mostu a utopil se.
